India 2007

(Cestopis online)


VZKAZOVNÍK, kam můžete vpisovat vše, co chcete, abychom věděli je dole na této stránce.






Datum/čas: 5.12.2007 / 22:05
Napsal(a): sona + michal
Název: 25.den - Belur


Rano si jdeme pro pradlo a chybi Michalovi trenky. Proste se ztratili. Teda spravne receno UPLAVALI. Nema smysl to komentovat. Chteli jsme za ne 100 Rupii a cukal se, jak mu sily stacily. Nakonec zaplatil. My jdeme na autobus a hned nam jede. V Beluru se ubytovavame ve statnim hotelu. Vsude plno deti, kteri sem prijeli na vylet. Zdejsi chram je nadherny. Je zde pouzito specialni vyzdoby, velice precizni a do detailu vytvarovane. Pouzivali na ni mekkou hmotu, ktera po chvili ztvrdla. Uvnitr ve chramu si Michal zaplatil za svetlo a kluk mu tam ve tme svitil velkym reflektorem a Michal musel fotit, i kdyz nechtel.Odchazime za zpevu manter. Vecer jsme obklopeni detma, kteri jsou na nas zvedave a davame si zdejsi vynikajici whisku.
Datum/čas: 5.12.2007 / 20:52
Napsal(a): sona + michal
Název: 24.den - Mysore OOTY


Tak jsme zustali jeste jeden den a zaplatili jsme si vylet do hor. Meli bychom videt 2 prirodni rezervace, cajovou plantaz a botanickou zahradu. Nasedame do auotbusu plneho Indu a jedeme. Projizdime rezervacemi, nevidime zadna zvirata jenom opice a opice. Jedeme neustale nahoru a nas maly autobus ma co delat, aby to vubec vyjel. Pohled shora je nadherny. V dali je videt velky smogovy oblak a my jsme nad nim. Vsude jsou cajova policka. Zastavujeme na mensi zastavku, Indove udelaji par kroku a vraceji se k autobusu. Smerovku 1km k vodopadu je nezajima. My jsme jedini, kdo se vydava trochu bliz k vodopadum, ale nedojdeme, autobus uz na nas troubi. Zastavujeme u jezirka a mame hodinu casu. Indove jdou na lodicky a my se jdeme projit. Docela nas to nastvalo, na vodopad se nejde a na nejaky hnusny lodicky ano. Pak nas autobusem zavezou do obchudku na nakup a pak na botanickou zahradu. Je nadherna. Je videt, ze ji postavili anglani. Indove se zdrzuji pouze dole na travniku a do kopce nikdo nejde. Jsou fakt lini, to se nam potvrdilo jiz mnohokrat. Dojizdime v noci do Mysore a zastavujeme se v pojizdnych stancich na jidle. To je poprve, co jime primo na ulici a je to velmi dobre.
Datum/čas: 4.12.2007 / 09:34
Napsal(a): sona + michal
Název: 23.den - Mysore II.


Maharadzuv palac byl jako z pohadky, cely nablyskany a krasny. Meli jsme na nej jen hodinu, tak jsme tam litali jako reseta, abychom toho stihli, co nejvice. Nakonec jsme si koupili i dokument na CD, aby nam nic neuniklo. Pak nasledoval chram na skale, kde byl nadherny vyhled do okoli. My jsme byli jiz tak prechramovani, ze jsme dovnitr jiz nesli a jen tak se flakali po okoli. Michal dal nejakemu diteti tuzku a hned se u neho sebehla hromada dalsich a chteli od neho take tuzku - Have you pen? To tady je bezna otazka u deti. Nakonec jsme zjistili, ze deti obycejne pisi tuzkou a pokud si nekoupi pero, tak s ni pisi porad. Dnesni vylet jsme zakoncili prehradou. Nechapali jsme....ale vlastne v Indii je mozne vsechno. Na prehradu nam dali 2,5 hodiny. Postavili tady totiz neco jako zahradu svetel na obrovske plose zakoncenou Krizikovou fontanou. Bohuzel nemame zadne fotky, ve tme to nemelo smysl. Dosli jsme si jeste podivat na akvarium a pak nutne na zachod. Jake bylo Soni prekvapeni, kdyz na zachode se objevili verejne zachodky, kdy zajemkyne si pekne sedla na bobek a ostatni se na ni mohli divat, jak ji to pekne jde. (Hned pryc, Michal se smeje, ze na panskych je to bezna praxe).
Datum/čas: 29.11.2007 / 17:40
Napsal(a): Michal + Sona
Název: 23. den Mysore


Do Mysore prijizdime brzo rano znacene rozlamani. Bereme si riksu a jedeme si najit ubytovani. Prvni je strasny, dalsi plny, dalsi jeste horsi, pak tak 5x drazsi nez je normalni atd. Des a hruza nas poleva. Nachazime cestovku a ta ma vylet co nas zajima, ale stale nemame kde bydlet. Uz jsme dost nasr... . Chceme jet dal a tady si jen prohlednou Maharadzuv palac. Nas riksa obklopen hromadou indu dostava kupy dalsich tipu na ubytovani. Jedno znich jeste zkusime a kupodivu je docelav pohode. Jedeme na vylet. Prohlizime si zdejsi galerii. Predni je spousta stanku a my si kupujeme cista tricka neb jsou z autobusu dosti jeta. Potom jedem do ZOO, ta je moc pekne udrzovana na tyto pomery az nezvykle. Dalsi zastavka je v Maharadzovym palaci. To co se prednami obevilo bylo jako zjeveni. Nato jsme opravdu nebyli pripraveni. Palac je naprosto neuveritelny. Treba vsechny mene vyznamne dvere jsou vykladany slonovinou a perleti. Ty vyznanejsi jsou ze stribra. Lustry jsou z Cech malovane sklo z Belgie a tak by se dalo pokracovat. Potom pokracujem jeste na neaky chram.
Datum/čas: 29.11.2007 / 17:21
Napsal(a): Michal+ Sona
Název: 22. den Kochi


Rano se jdeme projit po kolonialnim pozustatku mestecka. U reky je spousta rybaru s obrovskymi jeraby se sitemi. Prirozene s rybim trhem a smradem. Po chvili prochazeni potkavame Holandany, ktere jsme potkali v Trici a davame se do reci. Jdeme na mistni bazar, coz je takova ulice se spoustou obchudku. Drive to byl nejvyznamejsi pristav Indie pro koreni a jine veci, dnes iz znacne zasla slava je stale citit. Je zde spousty stanku s vonymi oleji. Do jednoho se jdeme podivat a co nevidime. Pod sklem stolu se macka spousta asi 1litrovych lahvi s parfemy. Znacky jako Dior, Lacoste, Kanal5 a hromady dalsich nad kterymi se Sona jen rozplyvala nas jiz neudivuji. Je zde mozne opravdu cokoliv tak si sona vybrala neaky slusne vonici parfem. Pan ho z te obrovske lahve nalil do male skenicky a my zaplatili smesnych 30 Kc. Nekde by tady mel byt maharadzuv palac, tak ho chvili hledame az nase kroky zasmiri do obchodu se starozitnostmi vzadu je kavarnicka. Jdeme na drink a opet potkavame Holandany a ty nam rikaji ze jsme to jiz presli. Starozitnosti jsou docela slusny vetsinou prez metr velky a treba 400 a vic let stary. Nic pronas. Vracime se a nachazime diru v plote kudy se jde do palace (zcala bezna cesta). Plac nic moc. Protoze je zrona dnes neake datum blize nespecifikovane, tak je zavreno. Jedeme spatky do hotylku bereme batohy a upalujeme do pristavu na lod, abychom nasledne nasedli do tuk-tuku a pote do autobusu, neb chceme odjet do Mysore pres noc.
Datum/čas: 26.11.2007 / 15:42
Napsal(a): sona + michal
Název: 21.den - prejezd do Kochi


Presouvame se opet vlakem, kde se seznamujeme s mistnimi frajirky, kteri nam ke zpestreni jizdy zazpivaji do kamery. Dostavame se az k rece v Kollamu, odkud jedeme lodi pres mistni kanaly do Allepey. Cesta lodi trva pres 8 hodin. Jedeme takovou barkou, kde sedime na strese na plastickych zidlich zpuchrelych od slunicka. Kolem nas jezdi luxusni bambusove housboaty. Vypadaji moc pekne, ale to si nechame na priste. Cesta byla zajimava. Projizdeli jsme kolem mnoha rybarskych osad, videli jejich zvlastni rybarske site, takze nam cesta docela rychle utekla. V Allepey se na nas vrhla hromada nahanecu pod dohledem policajtu. Bylo to docela husty, takovy chumel jsme tady jeste nevideli. My tady nezustavame a jdeme na autobus do Kochi, kde jsme si jiz rezervovali pokoj. Kazdy nam daval zcela rozdilne informace o odjezdu autobusu, az jsme se zeptali policajta, ktery se o nas postaral. Teda urcite chtel, ale najednou jeden domorodec tahl za limec druheho a kricel zlodej, zlodej. Policaj se s nima zavrel do kancelare a zamkl. Cele autobusove nadrazi se nahrnulo k okenku policejni stanice a koukali a koukali. My take. Za chvili nam jel autobus, tak snad vse dobre dopadlo. Jak jsme zjistili, my tady jsme v bezpeci, na turisty si tady nedovoli a vetsinou se soustreni na domorodce. Kdyz se okrade turista, je to vetsi pruser a vice se to resi. Pruvodci nas nekde vyhodil v Kochi. Vubec jsme nevedeli, kde, protoze to bylo na ulici. Zastavili jsme si taxi, ktery nas dovezl na zdejsi ostruvek. Na hotelu jsme byli jako jedinni hoste a dostali jsme ten nejlepsi a nejvetsi pokoj od pritepleneho Inda - bez knirku.
Datum/čas: 26.11.2007 / 15:29
Napsal(a): sona + michal
Název: 20.den - VARKALA


Vydavame se take na druhou stranu utesu a cestou si Michal kupuje bubinek z mangoveho dreva a velbloudi kuze. Davame si jeste sraz s prodavacem, ze Michala nauci bubnovat. Dohodnuto. Jdeme na kurz vareni do nasi restaurace, ale prijel nejaky sef a ten kurzy poradat nechce. Majitel se nam moc omlouva, ale my jsme v pohode, protoze si davame kurz vareni v nasem miste ubytovani, jako minule a jdeme se koupat na black beach. Prodavac bubinku tam prisel, ale namisto aby Michala neco naucil, tak se mu snazi prodat jiny bubinek vymenou za mobil, kameru.... Poslali jsme ho do ..... a jdeme se koupat. Vlny jsou tady jeste vetsi nez vedle na plazi, sila. Plaz je skutecne cerna od kamenu a proud v mori je tak silny, ze nas neustale tahne na stranu. Vubec se v tom nedalo ani chodit, jak to byla sila. Plavcik tam mel dost prace s piskanim na plavce, ktere proud zanasel prilis bliko k utesu. Nejdrive jsme si mysleli, ze neumi ani plavat, ale pak se jeden svlikl a sel se potapet pro skeble. Mel jich plnou zastaru, takze to vlastne byli rybari, kteri se staraji o turisty. Kurz vareni byl v pohode. Vybrali jsme si docela tezka jidla, ale byla opet vynikajici. Vecer jeste jdeme do nasi restaurace, kde se nam majitel moc a moc omlouval, ze nam nemohl dat kurz vareni, ktery nam slibil. Zitra opravdu, ale opravdu jedeme dal.
Datum/čas: 26.11.2007 / 15:16
Napsal(a): sona + michal
Název: 19.den VARKALA


Proste leharo, snidane, koupacka ve vlnach, ktere zaciname vychytavat. Uz umime skakat do vlny, ale parkrat nas to jeste smete. Michal je jako ryba ve vode a ne a ne z vody. Porad skace do vlna do neomrzeni. Davame si kurz vareni. Prekvapilo nas, jak se z mala da udelat mnoho. Vsechno filmujeme, takze se mate na co tesit. Tak dobra jidla jsme tady opravdu nejedli. Proste lahudka. Po jidle jdeme na prochazku po utesu - konecne mame take trochu casu. Je zde hromada kramu a vetsinou tady prodavaji utekli tibetane. Vecer si davame nasi oblibenou rybu barakudu a domlouvame se, ze na kurz vareni prijdeme primo do restaurace, kam chodime na vecere. Majitel si nas tady oblibil a ma nas jako za stale zakazniky, kterym dopreje vse nejlepsi. Jiz se z nas tady stavaji figurky, zdravime se se znamymi lidmi, proste pohoda. Je zde take par cechu, ale k tem se nehlasime...neni proc, a kdyz uz jsme chteli, tak zbytecne delali problemy s domorodci, proste cesi se nezaprou. Jinak tady Cechy vubec neznaji. Kazdy Ind umi snad jen jak se jmenujes a odkud jsi. Kdyz rekneme, ze jsme z cech, tak koukaji. Musime dodat Evropa, pak jsou spokojeni.
Datum/čas: 26.11.2007 / 15:06
Napsal(a): sona + michal
Název: 18.den VARKALA


Rano vyrazime na vylet po vesnickach na kanoi. Musime se do startu dostat na vlastni pest vlakem. Kupovani listku na nadrazi je zabava. Lide ruzne predbihaji a nechapeme system fronty. Jakmile se objevi policaj, vse je v poradku. Nastupujeme do II. tridy AC - airconditioned. Takovy luxus, ale... prichazi pruvodci a surove na nas chce doplatek v nehorazny vysi, tak se jdeme presunout do jineho vagonu. Do vesnicek se dostavame gazikem, nasedame do kanoe, kterou postrkuje holi domorodec a pomalu se za hudby z chramu vydavame potuckem. Potkavame potapejici se domorodce, kteri tezi pisek ze dna potoka. Stavime se u domku, kde se vyrabi lana z kokosovych orechu - teda vlaken. Kokos se necha na 3 mesice vysusit a pak takove hnede vlasy, ktere z toho koukaji se daji do kosiku, ze ktereho spradaji zensky vlakna. Mame vse na videu. Maji za to 30 Kc na den. Jinak prumerna mzda tady je 100 Kc na den, mazec!!! V kanalech je po dobu pul roku sladka voda a pak se tady pestuji krevety. My jsme se jeste zastavily u domorodce, ktery pestoval koreni. Nabidl nam neco k piti, a jelikoz nemel dostatek kokosu, tak si pro ne vylezl na nedalekou palmu. Vecer jsme zakoncili jak jinak nez morskou priserou a dali jsme si jeste vyborny cuba libre z indickeho rumu.Veskery alkohol se zde musi davat pryc ze stolu, aby nebyl videt kvuli prohibici. Takze, kdyz si date pivo, naliji ho do cajoveho hrku a zbytek lahve se uklidi pod stul.
Datum/čas: 26.11.2007 / 14:44
Napsal(a): Michal + Sona
Název: 17.Den VARKALA


Rano vstavame docela pozde teda spis k obedu. Jsme porad dost rozlamany zjistujem ze se nam posunul cas, neb jsme na druhym pobrezi. Planujeme kam jeste chceme jet a co chceme videt. Odploledne si dame masaz. Mistni specialita. Nevim jak Sona, ale ja se musim svliknout a fasuju takovou bederni rousku z obvazu. Maser ma dreveny lehatko s odkapavacim zlabkem. Co to asi bude. Ukazuje ze si mam lehnout a leje na me hromady oleje zvlastni konzistence a vune. Pak me docela slusne zmasiruje a zaverem se jdu umyt do koupelny s TEPLOU vodou. Sona si prosla stejnou procedurou stim rozdilem ze ji zmastila zena. Jdem si dat zase neake morske potvory a asi tady chvili zustaneme.
Datum/čas: 26.11.2007 / 14:26
Napsal(a): Michal - Sona
Název: 16.den VARKALA


Prijizdime brzo rano do Varkaly. Berem si taxika a jedeme do byvaleho letniho sidla maharadzi mnelo by byt prebudovane na hotel. Trochu zpustly zamecek je bohuzel plny hostu tak, ze mame smulu. Nakonec skoncime v bambusove vesnice, ktera je trochu drazsi, ale neuveritelne upravena teda alespon na mistni pomery. Neb jsme docela dost rozlamany z vlaku tak si dame sprchu a jdem si na chvili lehnout. Probouzime se odpoledne a jdem se vykoupat do more. Vse je tady postaveno na utesu a k plazi se jde poschodech, teda jen pulcesty pak jsou uz jen kameny. Plaz je docela slusne cista. Hned k nam bezi chlapik se slunecnikem jestli si ho nechceme pronajmout. V mori jsou slusny vlny tak 2-3 metry tak, ze je koupani docela slusny adrenalin. Kdyz se plave kus do more tak jsou ty vlny trochu snesitelny. Na plazi jsou k nasemu udivu plavcici v modrych kosilich. Docela by me zajimalo jestli vubec umi plavat. Po chvili koupani se jdem najist neakych morskych potvor. Vecer si potom kupujeme listek na predsaveni domorodeho tance. Je to hodinova ukazka z Indicke mytologie. Herci se pred predstavennim asi 2 hodiny zmalovavaj hromadou barvicek a lepi na sebe kupu ruznych cingrlatek, k tomu maji dost zvlastni obleceni. Vystoupeni je pronas dost tezke, tak nejsme zas tak moc uneseni z jejich zvastniho podani. Herec je celej zelenej. Dost se to tahne a nebere to konce. Z niceho nic nastava rychla zmena. Meni se herci. Dva poskoci drzi obrovsky kus latky tak dobre abychom herce vubec nevideli. Herec vydava divny zvuky a obcas vykoukne ruka nebo hlava. Zase se to hrozne tahne a najednou je provizorni opona dole a my konecne vidime druheho aktera. Je cely cerny neco jako cert. Neco nam dlouho predvadi. Cert mizi a prichazi prvni herec(zelenej) i z neakou zenou. Domorodec nam vysvetluje ze ten zelenej je buh, ten cert je oskliva zena, ktera se zmeni v krasnou a ta se snazi svest boha. Opet se to tahne az se nakonec asi i buh nastve a tu zenu zapichne a je konec. Docela slusny kulturni sok jdem si nalit pivo do hlavy a hura na kute.
Datum/čas: 25.11.2007 / 21:09
Napsal(a): lucka brazdova spirkova
Název: pozdrav ze sychrave Prahy kde snezi


Ahoj, je to velmi zajimave, strasne vam to preji ale i zavidim ta dobrodruzstvi, predstavuji si jak se tam taky nekdy za xxxxxx let vydam alespon s jednim clenem z nasi rodiny /nekoho snad premluvim/. Drzim vam palce at vas nesezerou svabici anebo krokodyli! Az prijedete domu, tak nam udelejte prednasku s projekci, asi na Silvestra, to uz budete zpatky doufam, jsme moc zvedavi na vsechno. Ja jsem v jinaci stale se me drzi tehotenske nevolnosti....uf uf uz se tesim az prejdou. tak pa a drzime vam palce!
Datum/čas: 22.11.2007 / 14:58
Napsal(a): Hanka, mamka a ted i babka
Název: zdravice


jsem ted na navsteve u Marty, Gavina a Sarinky. Zrovna dneska si ji privezli z porodnice. Je to takovy maly drobecek, vy jste byly urcite vetsi. Ted zrovna obe holcicky chvilku spinkaji. Dnes jsem byla na prevazu v nemocnici, mam peknou dirku v nosanku, vesla by se tam pekne velka fazole i mensi bramborka. Moc vam tu Indii nezavi dim, ten smrad by me asi zabil.Uz se tesim, az prijedete, at tu cacorku poradne zapijeme, aby by la zdrava,ze jo? Nemusi to zvladat jen Gavin. Hezky se opatrujte apacko. Zdravi babka + dedek.
Datum/čas: 20.11.2007 / 08:28
Napsal(a): Mirka
Název: zdravice


Ahoj cestovatelé, tak si to čtu,je to moc pěkný cestopis, texty si doufám uschváte, abyste nezapoměli kde všude jste byli. Už se těším na fotky až je uvidím, případně na film. No a také se těším na Vás. Zdeněk je v Norsku a zatím o něm nemám žádné zprávy, vůbec se neozval, tak pevně doufám, že je OK a ne KO. U nás není nic nového, jemon samá práce, stále probíhá debordelizace. Mějte se moc pěkně, zdraví a vzpomíná mamka a taťka.
Datum/čas: 19.11.2007 / 13:30
Napsal(a): david
Název: Pozdrav z Dublovic


Ahojte, pište dál. Je to super. Už se těším na tu sochu. (teda jestli dojde) Držte se. David
Datum/čas: 18.11.2007 / 09:12
Napsal(a): Michal + Sona
Název: 15.den - MADURAI


Jdeme si koupit listek na vlak. Neni to tak jednoducha zalezitost. Neprodavaji ho totiz na nadrazi, kde je booking office, ale vedle neho v reservacni kancelari. Je zde mnoho front...jdeme za manazerem stanice a ten nas posila do jedne z nich, ale nejdrive si musime vyplnit rezervacni listek, a teprve potom muzeme vystat frontu. U okynka si vybirame II. tridu, spaci vagon pres noc a dostavame listek. Musime jit jeste jednou za managerem ani nevime proc. Ten s nami jeste vyplni bezpecnostni listek, protoze jsme turisti. Na nadrazi musime prijit v 20.00, aby nam potvrdili koupene misto, jsme totiz na cekaci listine. System opravdu nechapeme, tolik byrokracie najednou a papiru, naprosta prezamestanost lidi. Konecne se jedeme podivat na zdejsi palac. Je nadherny. S palacem v Thanjavuru se neda srovnavat. Zbyla ho jenom 1/3, ale i tak stoji za to. Jeden maharadzuv potomek ho totiz rozebral, aby si mohl postavit novy jinde. Z toho ale nezbylo nic. Prohledli jsme si trunni sal a divadlo. Pred palacem uz na nas ceka prodavacka, ktera pred vstupem dala Sone ZDARMA cervenou tecku na celo a samozrejme nam neco chtela prodat. Vzdyt na nas cekala celou hodinu. Bereme si tuk tuka na zdejsi vodni nadrz s chramem. Ta je vsak skoro cely rok prazdna a kluci v ni hraji kriket. (fotbal se tady totiz vubec nehraje). Indove nas zde neustale zastavuji a chteji, abychom si je vyfotili. Mame tady celou sbirku zdejsich Indu. Jedine, co po nas chteji je, abychom jim poslali jejich fotku. Uvidime. Do odjezdu vlaku mame jeste more casu (odjizdi az v 23.15), tak se jdeme projit do zdejsiho chramu. Vracime se zpatky na nadrazi, kde obdrzime cislo vagonu a lehatka a jdeme na jidlo a internet. Vlak nas prekvapil, az sokoval. Takto jsme si II.tridu nepredstavovali. Lehatka jako ve vezeni, takovy maly dobytcak, zadny kupe neexistuji a tam, kde by se dali predpokladat dvere, jsou dalsi lehatka. Co to je asi III.trida???? Myslime si, ze to byly drevene prycny bez jakychkoliv lehatek a verte, vagony byly preplnene. Zavazadla si zdejsi lide privazuji velkymi retezi k mrizi namisto okynek anebo cestuji bez zavazadel. Pred spanim davame dobrou noc i zdejsim svabum, ktery s nami take cestuji.
Datum/čas: 18.11.2007 / 08:52
Napsal(a): Michal + Sona
Název: 14. den Trichy (Tiruchirapali) - Maduraj


Dneska jedem do Maduraje. Na autobusovym nadrazi hledame spravny autobus coz uz pro nas neni zadny problem trocha ptani a posunkovani a mame ho. Cesta je nic moc neb se cela opravuje a rozsiruje silnice, takze prejizdime z pruhu do pruhu a na starej usek cesty, proste pohoda. Maduraj ma asi 6 autobusovych nadrazi a my vubec netusime kde jsme. Nevadi najdem si v knizce hotel a berem neodbytneho riksu, co na nas celou dobu ceka. Riksa ma uplne novy Tuk-tuk (Samohyb Bajaj)oveseny faborkama a pomazany barvickama - svaty to tuk tuk, a veze nas na nami urcenou adresu. V hotylku na nas chvili ceka, nez se na recepci dohodneme ohledne ubytovani, a za cekani mu pridavame disko asi 5Kc, dost ho to dojalo skoro k slzam. Jdeme se hned podivat na zdejsi chramovy komplex. Je to kousek cesty. Odchytava nas pan a at jdeme s nim, ze je tady super vyhlidka na chram. Vse zdarma. Tak jdem skrz kramek na strechu. Porizujeme par fotek a prirozene je slusny se v kramku chvily zdrzet, nic si nekupujeme a jdeme do chramu. Cely kompex je tak velky, ze ho ani nestihame projit, a protoze nam zacina krucet v brise tak jdeme na jidlo. Hotel ma stresni restauraci. Jake je nase prekvapeni, kdyz na strese jsou 2 plastikovy stolecky. Jidlo dostavame a jdeme na drahy pokoj se vyspat. Jeste na nas tuka hotelovy klucina, jestli nechceme pivo nebo nejaky alkohol. Je tady totiz zakazano na verejnosti prodavat jakekoliv alkoholicke napoje. Objednavame si pivo, ktere dostavame za hodinu - sel ho proste koupit nekam do obchodu.
Datum/čas: 16.11.2007 / 17:02
Napsal(a): Michal + Sona
Název: 12.den Trichy (Tiruchirapali)


Dneska si jdeme projit pamatky v Trichy. Jsou zde dva vyznamne Temply a skalni pevnost. Zjistujeme jak se k nim dostanem. Nekde pred autobusovym nadrazim jezdi neake cislo 1. a tim mame jet. Parada po chvilce chozeni kolem rezatejch autobusu a ptani se na cislo 1 nam neaky domorodec ukazuje takovou samoleku na celnim skle. Supr oznaceni. Kazdy autobus je zcela jiny, provozuji je soukromnici. Vetsinou jsou v autobusu dva az tri, jeden ridi a troubi a dalsi vybiraji penize. Obcas se stane ze maji v autobusu sound system tak jak se to stalo nam a cestujici jsou oblazovani radnou davkou indickych songu. Nekam jedeme rikame kam chceme a pruvodce nam prodava listek asi za 6Kc. Uz nas vyhazujou z autobusu trochu se rozkoukavame a skutecne jsme asi tam co jsme chteli byt. Do vsech hinduistickych chramu se chodi na boso. Takze vetsinou je pred chramem nekdo, kdo za mirny poplatek boty hlida. Chram je to veru obrovskej ma 24 vezi. Jdem dvnitr po chvili narazime na kramek kde nabizeji vyhlidku. jedme do toho. Pan s nami jde nekam za vez a otvira zamek a jsme nahore. Docela slusny vyhled. Porizujeme fotky a pan nam nabizi sve pruvodcovske sluzby. Bereme ho. Chram je moc pekny, ale bohuzel nemuzeme do svatyne neb nejsme hinduisti. Pokud by jsem byli tak tam samozrejmne muzeme, staci kdybychom byli z hare krsna. Potom vyrazime na druhy chram. Hledame zasatavku, ta se pozna podle vyssi koncentrace lidi koukajicich se do silnice. Jedem zase 1., ale bohuzel nejede az tam, tak nas vyhazujou na krizovatce a my jdeme pesky. Pri prechodu mostu na nas koukala jedna divka a cosi ji teklo proudem od pasu dolu. Klidne si ve stoje curala a nebrala servitky. Zadna emancipace - chudak Michal. Asi po dvuch kilometrech jsme u chramu. Lepi se na nas az neprirozene moc lidi. Zebraci, pruvodci, prodavaci a haldy deti. Chram je bohuzel jeste zavrenej a nam se nechce cekat, tak vyrazime na skalni pevnost. Berem si tuk-tuk a jedem. Zajimavej obekt. Opet nechavame boty dole pred chramem, platime vstupne a Foto tiket (plati se tady za fotak 1xvstupny a za kameru 3xvstupny, ostatne jako na vsech chramech) Splhame po schodech nahoru. Vyhled zato stoji. Vecer jsme chteli prejet do Maduraie, ale neni nam moc dobre, tak tady jeste zustaneme jednu noc navic. I v tomto vedru jsme nastydli. Boli nas v krku a mame mirnou horecku. Vsichni Indove kolem chrchlaji take a neustale odplivuji hleny na ulici.
Datum/čas: 16.11.2007 / 15:05
Napsal(a): michal + sona
Název: 12.den Trichy (Tiruchirapali) a vylet do Thanjavuru


Dneska si dame vylet do Thanjavuru, neb je blizko a autobusy tam jezdi kazdou chvilku. Drive to bylo kralovske mesto Colu a hlavni vyrobna bronzovych soch sosek a jinych tretek. Mesto nic moc standartni binec a smradek jako ostatne kdekoliv tady. Nejdrive se vypravujeme ke kralovskemu palaci. Dodnes vnem preziva zbytek kralovske rodiny. Palac je v rozkladu neb nemaji penize na jeho opravu, stat ho nakonec vzal na milost a neco prislibil aby to nespadlo. Vnitrni interiery jsou uplne hole nebot vsechno vybaveni asi rozprodali. Vsudypritomni dealeri fetu nam porad neco nuti a kdyz nepochodili tak nas aspon dovedli do obchodu se vsim moznym. Snazi se nam tady prodat koberec ze 100% hedvabi, Byl moc peknej ale neak si nedovedu predstavit ze se snim budu vlacet nebo resit postu. Dostavame hlad a jdeme do nejake restaurace, jako belochy nas automaticky nasmerovavaji do klimatizovane mistnosti. Menu je v rosypanym caji tak se ptame vedle u stolu "Co to mate dobryho?" Neco si nakonec objednavame a kupodivu je to moc dobry akorat uz nevim jak se to jmenovalo. Po jidle jdeme do neakeho templu, Je jeden z nejvyssich v indii a prirozene hromada hinduistu, kteri si s nami chteji potrast rukou a zjistit jak se jmenujeme odkud jsme a jestli si je nahodou nechceme vyfotit, v lepsim pripade jim poslat fotku. Zpatky do Trichy prijizdime vecer. V lekarne si kupujeme Strepsils na cucani pro nase bolava volatka. Sone zacina byt taky blbe, zatim co Michal se z toho zacina vylizavat. Jeste si jdeme dat neco k jidlu do hotelu k tomu spinavemu panovi. Pan je emigrant z Barmy a pracuje v hotelu za 17Kc na den. Davame mu dizko asi necelou petikorunu a pan nas odvdeci bezzubym usmevem.
Datum/čas: 16.11.2007 / 10:23
Napsal(a): Gavin
Název:


Call me ........Gavin
Datum/čas: 14.11.2007 / 17:52
Napsal(a): hana
Název:


zdravím vás cestovatelé. jsem u Marty, za chvilku mi začíná španělština a i když jsem se učila, bude to trapárna.Trochu jsem pročítala vaše zprávy a už vím na co mám levou ruku! Dávejte na sebe pozor. Jsem jako mumie, celý nos mám zalepený snad mi budou dělat plastiku, protože bych mohla strašit miminko a děti vůbec. Mějte se krásně, užívejte si sluníčko, tady napadlo dost sněhu, v Praze sice nevydrží, ale jinak jsme opět připraveni na zimu. Pac a pusu. Zdravé mamka.
Datum/čas: 14.11.2007 / 08:51
Napsal(a): Mirka
Název: zdravice


Ahoj, tak to čtu a říkám si, že jste ještě nedostali nějakou tu "rychlou akci". Doufám, že máte s sebou dosti Imodia. Jinak jste velmi odolní proti špíně a smradu.To vám závidím. Nevím zda se pojedete podívat na to proslulé pohřebiště, tam se nesmí fotit ani točit. Viděla jsem to v televizi a musím říci, že večer to vypadalo jako pěkné peklíčko. Michalovi přeji, aby se brzy uzdravil. Podle posledních zpráv ze včera mimino ještě není na světě, ale už se očekává každým dnem. Mějte se moc hezky a opatrujte se. Čauky mamka a taťka.
Datum/čas: 13.11.2007 / 15:41
Napsal(a): sona + michal
Název: 11.den - prejezd to Trichy


Zkousime prejezd do jineho mesta, abychom se take nekam dostali. Na autobusovem nadrazi jsme byli o 30 minut drive, protoze tady plati, ze autobus je jiz pristaven a jednotlivy lidi nastupuji bez listku, jak prijdou. My jsme nechteli stat, takze jsme tady museli byt co nejdrive. Bus byl opet plny. Holcicka sedici na palubni desce se na ni pocurala. Curanky se prelivali k ridici a nikdo to neresil. Do Trichy jsme prijeli na autobusove nadrazi, ktere lemuji hotely, ale ani v jednom z nich jsme nechteli zustat. Je tady opravdu velmi rusno, jak kde kdo troubi na ulici. Nasli jsme malou oazu se zahradni restauraci, kde nas obsluhoval stary spinavy pan se spinavou uterkou, do ktere nam utiral pribory a s dioptrickymi brylemi, pres ktere neni nic videt.
Datum/čas: 13.11.2007 / 15:35
Napsal(a): sona + michal
Název: 10.den PONDICHERY


Michal dnes zustava v posteli, aby se vypotil. Jeste jdeme spolecne na snidani, ale pak rychle k turisticke kancelari na vylet do okoli. Bohuzel vylet se nekonal, vubec - proste jiz takovy neexistuje. Rozhodla jsem se, ze se pujdu projit po meste. Za chvili mne zastavuji 2 Indove, a ze se s nima musim vyfotit. Asi aby se vytahovali doma svym kamaradum. Jdu se podivat do zdejsiho asramu. Dum, kde bydlel a je pohrben zdejsi guru s "Matkou" - tak si rikala jeho pritelkyne. Musim si zouvat boty, protoze se jedna o svate misto. Vsude same ticho a lide medituji u jejich hrobu. Muzu si take koupit jejich knizku nebo fotografii, Indove jich kupuji kvanta....Kousek od asramu je chram, ktery jsem jenom prolitla a toulam se dal po meste. Beru si tuk tuka do zdejsi botanicke zahrady. Nikdo po mne nechce vstupne, tak se sama rozhoduji zaplatit a jit se podivat do aquaria. Pri otevreni dveri jsem se musela smat. Hala, ve ktere stoji 20 domacich akvarii bez rostlinek se znamymi rybickami jako cichavci, diskuse, vsechny, ktere jsme sami se segrou pestovali u nas doma. Zde tatinkove ukazuji svym ratolestem, jak ty rybicky jsou zajimave. Botanicke zahrada - no jak bych to prirovnala...zarostly a zchatraly park bez ladu a skladu, ktery jeste pred vice nez 30 lety musel byt nadherny. Predstavovala jsem si jak asi vypadala zcela zarostla a bez vody japonska zahrada, jak to muselo byt nadherne, kdyz skrz jezdil parni vlacek, ze ktereho ted zbyvaji jen zrezivele koleje, mala nadrazicka a rozbite sranky. Pri prochazce ke mne priskocily nejake deti, a ze je musim vyfotit. Byly nadseny, jak na fotce vypadaji, tak jsem jejich matce slibila, ze jim fotky poslu. Anglicky psat neumela, pouze tamilsky. Pan vedle stojici se 2 detmi byl ridic tuk tuku a dovezl mne domu a ja ho mam na fotce vyfocenyho i s jeho nadhernymi detmi. Michal zkusil jit vecer na prochazku. Je mu jiz trochu lip.
Datum/čas: 12.11.2007 / 14:13
Napsal(a): sona + michal
Název: 9.den - Pondichery - AUREVILLE


Michal ma horecku a zustava v posteli. Jdeme jeste spolecne na snidani a pak si Sona nasla v turisticke kancelari vylet do okoli, zatimco chudak Michal ma nozky nahore, lezi tam v komore... V turisticke kancelari mi rekli, ze vylet je kompletne vyprodany, ale at prijdu za 30 minut, ze se neco snad najde. A naslo. Prijel autobus, do ktereho nastupuji ja a 3 dalsi starsi Francouzky - 60 let, jinak je naprosto plny Indu. Zastavujeme u nejakeho vodniho dila, kde se jedeme projet na clunu. Teda clun jel po nezajimave hladine a po chvili se obratil a jel nazpet. Indove to museli povazovat, za nejakou velkou atrakci, protoze si celou cestu kamerovali a fotili se na clunu. Ja s Francouzkama jsme se jenom smali. Dalsi zastavka byl Aureville - duchovni centrum zdejsiho kraje, centrum hippies. V 90.letech tady postavili neco podobajici se zlatemu radaru z Brd, v jejich zlate kouli ma byt ulozen kristal a slunce a mesic by ho meli ozarovat. Cela vesnice byla postavena do tvaru otacejici se galaxie. V soucasne dobe to je pro Indy velka atrakce, parkoviste bylo preplnene a davy lidi proudili ke kouli, aby se tam mohli vyfotit. Jinak objekt je neustale funkcni a je mozno zde bydlet a podilet se na projektech. Nez se bylo mozno podivat se na kouli, bylo nutne se podivat na film o stavbe, jinak se tam nikdo nedostal.
Datum/čas: 12.11.2007 / 14:03
Napsal(a): sona + michal
Název: 8.den - Pondichery - CHIDAMBARAM


Nachazime se v byvalem francouzskem kolonialnim meste. Jediny zbytek francouzu jsou policejni cepice a rozpadajici se kolonialni baraky. Hledame kavarnicku na snidani a az po hodine nachazime zdejsi pekarnu. Croasanty jsou vyborne, kafe take. Michalovi zacina byt blbe, ale zkousi to premoci. Vydavame se na vylet do blizkeho chramu, ktery je znam svou svatosti - jako vzdycky. Ve meste jsme o hodinu drive, nez se otevira chram a davame se do reci se zdejsimi pruvodci, bohuzel jejich sluzby nevyuzijeme. Mnisi tady maji takovou zvlastnost - nosi na jedne strane drdol spleteny z vlasu a jsou do 1/4 hlavy oholeni. Je to pozustatek kralovske skupiny, ktera se premistila spolecne s kralem nemocnym na lepru. Kral jich pak 3.000 venoval chramu spolecne s tanecnikama. Chram byl veliky obehnan 4 vstupy z kazde strany. Ve stredu byl pak samotny chram a v nem svatyne, do ktere jsme opet nemohli. Cely chram byl soukromy, tak jsme si z neho nic nemohli vyfotit, jen zvenku vez. Pri prohlidce vnitrku si nas odchytli mnisi, at prispejeme na chram. Uvnitr mnisi provadeli jakesi ritualy s vodou, ktere jsme nechapali. Vedle si muzi svlekali kosile a byli do pul tela a mnisi je necim kropili. Rodina vetsinou prisla s obetnimi dary, kdy na kameni rozsitila svicku, rozbila kokosovy orech, lehla si na zem hlavou smerem ke svatyni a sla dal. V tomto chramu je take nejaky ohnovy ritual, ale Michalovi bylo hodne zle, takze jsme na nej nezustali a jeli jsme zpatky na hotel. V Pondy jsme byli v lekarne pro nejake leky na horecku a bolesti v krku. Vse nam vydali bez receptu. Tady vlastne zadne recepty nejsou a vse je k sehnani, pokud mas penize. Leky nas prisly na nasich 10,- Kc.
Datum/čas: 11.11.2007 / 14:53
Napsal(a): sona + michal
Název: 7.den Mamallapuram - Pondichery


Konecne si jdeme doprohlednout zdejsi pamatky. Nejdrive je to nejstari chram hned u more. Je vedro a Michalovi neni nejlepe. Pak bereme tuk tuka k 5 rathas, coz jsou z kamene vytasene chramy, slon, krava + tygr. Stavitele zacali tesat odshora dolu. Pamatku vsak nedokoncili, takze je dole jeste nedotesana. Pri ceste zpatky potkavame naseho sochare, ktery nas zve na caj. Je Diwalli a my dostavame svatecni obed od rodiny na bananovych listech. Velmi dobry s plno sladkych dobrot. Zena sochare od nas vyskemra tuzku a sochar se nam snazi prodat jeste jednu sochu, ale to az priste. Potkavame i naseho lovce, ktery neprisel vcera na schuzku. Proste neprisel. V hotelu se balime, jsme tady moc dlouho. S majitelem jeste usmlouvame cenu za delsi pobyt a jdeme na nadrazi. Je nekde u policejni stanice, ale kde to opravdu nevime. Tam nas kazdou chvili jeden posila naprovo a druhy nalevo, tak si bereme tuk tuka a ten nas veze ke krizovatce s hlavni silnici, kde je vice autobusu. Prijizdi prvni autobus, narvany k prasknuti a chlapi jeste vypadavaji z otevrenych dveri. Druhy - to samy. Ptame se jednoho Inda, jestli je zde mozne stopovat, protoze jinak se nikam nedostaneme. Je z Dilli a pracuje zde na nejakych projektech. Odjizdi dalsi preplneny autobus. Pri dalsim vyskoci tenhle kluk z Dilli a at jdeme. Nejakym zazrakem se dostavame do autobusu. Spis je to hlavne diky pruvodcimu, ktery cely autobus zorganizoval tak, ze tam mame misto. (take nemame spravne oko na odhad preplnenosti autobusu). Za chvili se autobus vyprazdni a my sedime, coz je supr, protoze mame jet asi 3 hodiny. Zastavujeme na obed, chlapi se sli vycurat nekam za autobus, i kdyz na zastavce jsou zachody a pokracuje dal do Pondy. Prijizdime k nasemu hotelu, ktery jsme si vybrali a ten je plny, dalsi zase plny. Je Diwalli a Indove cestuji, protoze maji o den volna navic nez normalne. Nastesti potkavame jednoho Islandana a ten nam doporucuje jeden hotylek. Je vcelku v pohode a vedle je nejaka dobra restaurace. CO vice si prat.
Datum/čas: 11.11.2007 / 14:37
Napsal(a): sona + michal
Název: 6. den Kochipuram


Vyrazime na postu poslat balicek, vse v poradku, ale dorazi za 3 mesice, holt nemame more. Jdeme na sraz s klukem, aby si Michal mohl vystrelit z muskety. Cesta vede pres autobusove namesti, kde nas tuk tukari snazi ulovit na jakykoliv vylet. Nakonec se s jednim - Radzou (jako nahodou nas vcera vezl k sevci), domluvime na vylete, ktery jsme chteli udelat busem. Cena 600 RP na cely den se vsim vsudy. Kluk s musketou neprisel, ale zase jsme si pokecali s pruvodcem. Jiz tady zaciname znat celou vesnici. Cestou nas ovival vitr, jeli jsme pres ryzove pole, zavodnene silnice. Zastavovali jsme. kde jsme chteli. V dalce jsme videli chram na kopci, tak jsme si dali malou zajizdku na zdejsi nejsvetejsi chram v Tillantaku (nebo tak neco). Chram byl na kopci, kam jsme se museli dostat pres cca 500 schodu. Zaplatili jsme za vstup, za foceni, za obetni dar. Cestou nas potkavaji zebraci cekajici na schodech. Pekne jsme si zafuneli na schodech bez bot. Na kopci byl chram, kde zase platime mnichum za obetni dary. Nic jsme si nevyfotili, protoze nic nebylo videt, zustali nam nejake obetni dary - banany + kokosovy orech, tak jsme ho chteli dat tem chudakum, kteri maji hlad. Ale ouha..... oni odmitaji od nas jidlo, ze chteji penize a porad ukazuji na bricho, ze maji hlad. Takze jsme jim dali banany a odesli pri jejich prekvapene otevrene hube. Pani dole, ktera nam prodala za draho obetni dary, tak jeste chtela penize za hlidani bot, tak jsme ji tam nechali zbytek kokosoveho orechu a odesli pryc. Ve vesnici byl jeste jeden chramovy komplex, na ktery jsme se vydali. Byl nadherny. 4 velke veze plne soch lemuji chramovy komplex, ve kterem se jeste nachazi obrovske ohranicene jezero. Nadhera. Platime za hlidani bot, za modlitbu, davame penize nejakym chudym a jedeme za nasim cilem. Prijizdime do Kochipuramu okolo 14.00. Chramy jsou jeste zavrene, ale my se dostavame do dvou z nich. Prvni prochazime kolem dokola a hned se objevuje pan, ktery chram hlida a za poplatek nam ho otevira. Jdeme se podivat dovnitr, vsude same stare reliefy visny. Druhy chram je na konci mesta a podle velikosti - byl maly, se da soudit, ze je fakt stary. Jsme tam opet jedini, akorat pan nam chce hlidat boty, coz odmitame. Chramy jsou podobne tem budhistickym z thajska, pagody a bohove kolem dokola. Mame hlad, tak jsme naseho ridice pozvali na jidlo. Veze nas do specialni zdejsi restaurace, kde se zaplati jeden peniz a daji Vam to, co se zrovna navarilo. Jidlo je vetsinou podavano na banananovy list, s ryzi a mnoho nejruznejsich omacek, ktere jsou tak dobre. Ani vsechno nejsme schopni snist. Dalsi chram je obrovsky, ale obrovsky. Platime za jedno foceni a vstup a boty si nechavame nekde v trave. Je prave 16.00 a svatyne se otevira. Pred dvermi je velky houf lidi, kteri se cpou, aby byli prvni. Vsude je spousta deti, ktere na nas neustale koukaji, jako bychom spadli z marsu. Jdeme dal. V chramu je tma a do hlavni svatyne nemuzeme, protoze nejsme hinduisti, bohuzel je to na nas videt. Jdeme se projit kolem a jsme odchyceni mnichem v zrcadlove svatyni, kde je zrcadlovym efektem videt nekonecny visna. Za penize dostavame pozehnani a cervenou tecku na celo. Soucasti chramu je opet jezirko, kde se mnisi koupaji, cisti si zuby - neco jako mala ganga. Spinava a svata. V dalsim chramu vubec nemuzeme fotit, jenom vnitrni branu. Je tam zehnajici slon, ktery za peniz dava lidem chobotem pozehnani. My se mu radeji vyhybame. Pred dalsim chramem se objevuje pruvod mnichu, kteri vynaseji ganise - boha stesti, za zpevu a bouchani kulicek z chramu ven. My jsme jiz tak uchramovani, ze na tento chram kasleme a jedeme se podivat jeste na vyrobu sari. Sari se vyrabi z praveho hedvabi na tkalcovskem stroji, kdy jeden prede a druhy clovek prendava klady. Nakonec se jeste napijeme caje a koupime nadherne sari. Jedem zpet 1.5 hodiny tuk tukem. Vsude nas bouchaji kulicky, protoze zitra maji nejvetsi svatek v roce Diwaalli - neco jako nase vanoce s tim rozdilem, ze jako darek si davaji saty a bouchanim kulicek a delbuchu si dokazuji muzi svoji muznost.... Pri projizdeni jedne vesnice Sone bouchne u ucha petarda, takze po zbytek cesty ma ucho v haji, nastesti je to jiz v poradku u hotelu v nasi vesnici potkavame jeste indickeho krestana, ktery se za nas bude modlit... tolik vericich v jednom dni je uz trochu moc
Datum/čas: 9.11.2007 / 18:23
Napsal(a): sona + michal
Název: 5. den - Mamallapuram


Rano jdeme na postu, ktera je takovy rozpadly barak. Je tam spousta papiru a nechapeme, jak se v tom muzou vyznat. Na lavici je konzerva s lepidlem na znamky, ktere se roztira stetcem. Pani za prepazkou se snazi pouzivat pocitac, ale nevypada duveryhodne. Skoda, ze nemame fotku, da se to tezko zobrazit, to se musi zazit. Takze poslat balicek jde a penize take. Vracime se k sochari, ktereho potkavame na ulici. Obchod uzavren s tim, ze si vybereme penize z karty a posleme si sochu domu sami. Zustavame u nich na obed. Maji ryby s ryzi, ktere se ji rukou. Teda vsechno jidlo se tady ji rukou a to PRAVOU. Leva se pouziva na cisteni zadku, takze levou se nesmite jidla vubec dotknout. Na sochu prisel jeste bednar, ktery nam vyrobil bednu presne na miru. Veskere miry si zapsal na ruku, pak jsme s krabickou zajeli k sevci, ktery na ni vyrobil potah na miru, na ktery jsme napsali nasi adresu. Vsechno pekne jeste obsil a zapecetil pecetnim voskem. Tuk tukem se dostavame na postu, kde nam rekli, ze jdeme pozde, a ze baliky berou jenom do 14.00 - byrokrati!! Prekacame je, ze si ho vezmou a my prijdeme jeste jednou rano. Cestou potkavame lovce, ktery nam ukazuje, jak se strili z jeho bambitky - muskety, ktera se laduje zepredu a pouziva se prach, a ze nam take necha vystrelit, takze si davame sraz v 10.00 rano. Na zaver celeho dne se jdeme vykoupat do more. Je silny proud a velke vlny, jsme jenom na pobrezi, ale i to nam staci k radosti. Koupeme se jako jedini a more nas smyka sem a tam. Potkavame stare zname - kluka s hedvabim, prodejce caje.... a vsem se dnes dari dobre, neco prodali.
Datum/čas: 9.11.2007 / 18:06
Napsal(a): sona + michal
Název: 4.den - Mamallapuram


Bydlime v prijemnem hotylku asi 200m od more. Je nadherny den, po desti ani pamatky a tak se vydavame po mistnich ruinach. Jsou zde velke skalni reliefy stare hodne stoletich. Hned u nich jsou nahaneci - pruvodci, kteri za par supu nabizeji sve sluzby, dale prodavaci pohlednic, pak ruznych suvenyru. My odolavame vsem a jdeme se projit zdarma do arealu. Vsude sama zelena trava, sem tak koza a curajici a kakajici indove, kterym vubec nevadi, ze tam maji nejakou pamatku. Pridava se k nam nejaky indicky kluk, ktery nechce penize, ale procvicit se v anglictine. Po 15 minutach nam vysvetluje, ze chodi do socharske skoly, a jestli se nechceme podivat na jeho dila. Souhlasime a on nas vede do prilehleho domecku, kde pred nim sedi par kluciku s kamenem v ruce. Ind nas vede do domecku a ukazuje nam vsechno mozne. Ted nam to doslo, chce nam neco prodat. Po dlouhem dohadovani si kupujeme sochu kobry a jdeme si konecne doprohlednout sklani reliefy. Po asi 15 minutach nas zastavuje dalsi ind, sochar, jestli bychom se nesli podivat k nemu do dilny. Byl moc mily, tak jsme sli a dovedl nas k nemu domu, kde jsme meli asi 2 caje - v indickem podani to je caj v mlece a cukrem, seznamili jsme se s celou jeho rodinou a .... koupily si obrovskou mramorovou sochu nejakych 7 bohu. Asi hodinu jsme se dohadovali, ze na to nemame penize. Pak prisel s napadem, ze je mozne poslat penize do Indie pres banku, a ze se to vyrizuje na zdejsi poste. Jdeme na postu zjistit nalezitosti, ale posta jiz byla zavrena az zitra rano. Jdeme zpatky na hotel konecne se vydavame k mori. Ani zde nejsme nepovsimnuti. Objevuje se pan nabizejici hedvabi, pak amulety, pak zase nekdo s cajem, koralkami, satkami..... S kazdym jsme si moc pekne popovidali, rekli nam sve zivotni pribehy, a i kdyz jsme si nic nekoupili, tak to bylo prijemne zakonceni vecera. Zivot je tady dost tvrdy, kazdy se snazi vydelat jak umi, aby uzivil svou rodinu. Not money, not happy, jak nam bylo nekolikrat za den rikano. Jedna prodavacka prodavala koralky a byla schopna poslat svoji dceru na skolu z toho, co si utrhne od huby, protoze nechce, aby dopadla jako ona. Den pak zakoncujeme v tibetsky restauraci na strese hotylku, naproti sirocinci.
Datum/čas: 9.11.2007 / 09:04
Napsal(a): Mirka
Název: zdravice


Ahoj cestovatelé, zatímco Vy se potíte v je tam vysoká vlhkost vzduchu, u nás Čechách je krásné podzimní počasí. Tady se nedá mluvit o monzunových deštích, ale mám-li to vyjádřit řečí klasika : chčije a chčije a myslím, že s tou vlhkostí to vyjde na stejná procenta. Rozdíl je pouze v teplotě, no a ta se pohybuje okolo 5 st. C, tedy dopoledne, odpoledne je vedro, takových 8 st. C. Takže zase takový rozdíl to není, pouze v teplotě a pokud mohu soudit i v kvalitě vzduchu si nezadáme. Tady je smog a v centru je smrad z aut, tamní zápach nemohu porovnat s tím u nás, ale myslím, že na vlastní kůži, tedy nos si to nechám raději ujít. Všechno co píšete tak tisknu a dávám kolovat (táta, Hanka). Teď si budu muset zkontrolovat lenochoda, abych to nemusela psát znovu. Užívejte si a mějte se pěkně mamina.
Datum/čas: 7.11.2007 / 18:06
Napsal(a): Sona + Michal
Název: 3. den prejezd na vychodni pobrezi


Po snidani s turistama v predrazene restauraci usmlouvame cenu taxi na 350 RP (cca 120 Kc za 1.5 hodiny jizdy). Potkavame spousta skodovek indicke vyroby, ktera zde patri ke drahym autum. Srovnavaji ji s Mercedesem, ale tech je tu pomalu. Na letiste dorazime po zkusenostech z Peru, kdy nam ulitlo letadlo o 2 hodiny drive, ale zde se dozvidame, ze letadlo leti o 30 minut drive nez je cas na letence, takze jsme tady vyjimecne vcas. Priletame do Chennai, kde je momentalne monzunove obdobi a modlime se, aby nam neprselo. Pri vystupu je vsude mokro a obloha se trochu vyjasnuje. Zkousime si vzit taxi na nadrazi, ale vse se nam zda dost predrazene. Jeden taxikar nas neustale doprovazi a presvedcuje nas, ze je ten nejlepsi. My jdeme ale na autobus, protoze v knizce je napsano, ze je to mozne a potvrzuji nam to domorodci. Taxikar to nedokazal pochopit. U autobusu ale nastupujeme do tuk tuka za polovicni cenu. Ulice jsou zde asi 3 pruhy dalnice zuzene do jednoho, kterymi se ruzne propletaji protismeru jedouci vozidla, pruhy tady nic neznamenaji. Hlavne, ze se troubi. Vystupujeme na nejvetsim autobusovem nadrazi v Indii, taxikar chce jeste baksis, ale kasleme na nej. Neni mozne najit zde informace o odjezdech autobusu, tak se aspon ptame. Dostavame se k nejakemu nastupisti, kde se o nas ridici zacinaji pretahovat, kdo nas vlastne poveze. Nam je to vlastne jedno. Vyhral ten, kdo prijel nejpozdeji, neb to byl expres rychly, ktery zastavuje jen nekdy. Tim jsme dorazili do Mamallapuram.
Datum/čas: 6.11.2007 / 17:59
Napsal(a): Sona + michal
Název: 2.Den Mumbai


Po divnym spani (celkem slusne huci vymlacena klimoska) si davame kaficko a caj. Caj je tady docela zvlastni vpodstate to je mliko hrozne sladky s pytlikem caje a kafe neco podobneho. Vrhame se do viru velkomesta, to "vrhame" berte dost s rezervou neb cas je tady relativni velicina. Nedrive nase kroky zamiri k mori kde se tyci "Gate of India" (neco jako vitezny oblouk ve francii), nikdo nevi proc to tady je, ale kazdy vi ze je tady hodne turistu. Tak ze, vzapeti nas zacinaji ruzni lide presvedcovat o svych produktech a sluzbach, ktere jsou rozhodne to nejlepsi co nas mohlo potkat. S usmevem odmitame vsechny Super nabidky a jdeme dal. Nachazime zidovskou synagogu. Zvenku nic moc, dost opryskana stavba a zevnitr impozantni cisty prostor s privetivym panem v bilem a cepickou na hlave. Po chvili klaboseni se jdeme podivat na starou anglicky kostel prozmenu krestansky. Bez privetiveho personalu, ale moc peknou. (uvnitr maji ventilatory, aby lidi neomdlevali v prubehu bohosluzby). Dostavame hlad, tak jak telo porouci je treba s tim neco delat a hned naproti je zvlastni rohovy barak s opryskanym napisem restaurace. Jsou zde jen mistni coz vypovida bud o nizke cene nebo o dobrem jidle. Obe jidla vyborna za smesnou cenu. Jdeme dal. Nejake pamatky,nejake baraky , uz nas to trochu unavuje, hlavne to vedro. Jdem do parku. Park dost vyschlej s hromadou lidi co se jenom valej a okus dal hraje dalsi hromada lidi kriket coz sem zavlekli anglani a je to tady dost popularni. Uz nas to nebavi a jdeme na internt. Sona musi pracovat a Michal ceka venku. Po 1/2 hodine cekani michal zazil - vycisteni usi a mistni zebraky. K Michalovi priskocil takovy muzik s hulkou, ze ma neco na uchu. Pohotove paratkem vytahl hromadu HNUSU, z druheho ucha to same + jeste vetsi kaminek. Rekl si o 250 Kc, coz je fakt hodne a odkracel. Sona tomu nemohla verit a kde se vzal tu se vzal, k Sone priskocil jiny muzik s paratkem a vytahl ji hromadu HNUSU taky. Vrhl se i na Michala, ktery byl jiz hotov, ale to mu nevadilo a vythl mu mensi hromadku HNUSU. Tak jsme tam nechali majlant.
Datum/čas: 6.11.2007 / 17:20
Napsal(a): Sona + Michal
Název: POKUS


aaa
Datum/čas: 5.11.2007 / 18:11
Napsal(a): Sona + Michal
Název:


1.Den Cesta do Mumbai

Jelikoz sona pracuje do 1:30 v noci tak zaciname balit veci trochu pozde, nakonec nejdeme vubec spat a zhruba v 6:30 vyrazime vstric novym dobrobruzstvim. Do Bombaje dorazime v 1:30 v noci schanime si taxika do cenrta. Nakonec volime mistni prepaid taxi, a hned od okenka kde zplatime si nas bere pan v turbanu a vousi . Tahne nas ke svemu omlacenynu plynen smrdicimu taxiku Ambasador. Bez svetel vyrazime po zhasnute ulici a za obcasnych soku zpusobenych zhaslimy protijedoucimi taxiky je jizda celkem zajimava. Je zde vsudy pritomny smrad, ktery se meni doslova po metrech. Obcas zastavujeme a ridic vystupuje a neco ladi v motoru, asi po hodine dorazime k nami urcenemu hotelu Taj Mahal {nejvetsi ve meste] a hledame nas hotel asi ulici vedle coz nam zabere asi 45 minut. Vsede kolem lezi bezdomovci a psi na zemi. V hotelu spi personal na recepci a po mirnem zvoneni nam jde otevrit a my se jdeme ubytovat.
Datum/čas: 5.11.2007 / 10:03
Napsal(a): Mirka
Název: zdravice


Ahoj mláďata, netrpělivě čekáme na nějaké nové a oravdu horké zprávy od Vás. Napsala jsem již několik zpráv, ale ani jedna se nezobrazila, ten lenochod mi dává zabrat. Pac a pusu posílají mamka a taťka.



Pomocí tohoto formuláře je možno zanechat na techto stránkách vzkaz.

Jméno (přezdívka...):

Název:

Napiš "LENOCHOD" pozpátku:

Vzkazovník: